Nejvíc a nejdál

(~ 28. 2. – 10. 3. 2019)

První týden na Zélandu utekl tak moc rychle a zároveň tak moc pomalu.

To se tak stává, když se pořád něco děje, řeší se spousta situací, poznávají se nová místa, poslouchají životy nových lidí – den jakoby byl trochu kratší, jak rychle utíká a zároveň delší, kdy máš zpětně pocit, že jsi toho zažil tolik, jako třeba doma v ČR za celý měsíc. Z důvodu rychlého spádu událostí, které byly nejvíc a nejdál, ale které jsem nebyla schopná dostatečně vstřebat a kontinuálně zaznamenávat, použiji pouze heslovitý seznam s postřehy, kterým se podařilo mi uvíznout v paměti:

• zažili jsme nával adrenalinu a příliv radosti po úspěšném získání Working holiday viz i pro Dominika (teď už nám opravdu nic nebrání, tu zůstat alespoň rok);
• zařídila jsem si novozélandský bankovní účet a IRD číslo (daňové);
• jet lag si nevybírá – 12ti hodinový časový posun je znát, v noci se budíme kolem 3-4té hodiny;
• bydlíme u mega milýho Australana Claytona (přes Airbnb);
• z Aucklandu jsme navštívili One Tree Hill v Cornwall Park, Mount Eden, Mount Wellington, Auckland Domain s Auckland War Memorial Museum, Mission Bay, Michael Joseph Savage Memorial Park, Western Park, Auckland Library, Sky Tower, Alber Park, Ellerslie, Western Springs Lakeside Park a další kopečky vulkanického původu, a další zálivy, parky, zahrady a další.

Tak co, užili jste si to? Mám na mysli ten seznam s názvy navštívených míst. Je Vám teď doufám jasný, jak jsem se tam cítila a jak se mi tam líbilo…

Osobně jsou pro mě názvy míst, na kterých jsem já sama nebyla, bez mapy, popisu či fotky nicneříkající. Je to jen neurčitý název, pod kterým si toho moc nedokážu představit (navíc, kdybych neuměla ani slovo anglicky, tak mi ani název nic nenapoví) – takže pro lepší představu, aby jste na tom nebyli stejně jako já, přikládám alespoň pár fotek;

• měla jsem noční můru – ocitla jsem se někde v neprostupující, absolutní tmě, nikde nikdo, ticho. Když už se mě začínala zmocňovat panika, strach, že se nedostanu ven a nekonečno mě zcela pohltí, někdo mě chytl za ruku a vytáhl pryč. Ten někdo byl Dominik a dostal mě k sobě na hruď – uff. 

Už se mi jednou zdálo něco podobného, takže snu nepřisuzuji větší význam. Zdál se mi po návštěvě neviditelné výstavy, kde jsem si vyzkoušela jít v prostoru tmou, aniž bych se něčeho nebo někoho přidržovala, aniž by mě někdo vedl. O výstavě jsem potom dost přemýšlela, snažila jsem se vžít a více porozumět životu nevidomých, ale došla jsem k závěru, že jako vidomá toho nikdy nebudu schopna (navíc po zjištění, že nevidomí, kteří jsou slepí od narození, mají sny o chutích, vůních/zápaších, dotycích či zvucích – drsný). Každopádně výstavu doporučuji, minimálně po ni budete mít dost živý sny.

• krásně se tu běhá po parcích, a není nad venkovní jógu;
• o zdejším sluníčku se nekecalo – naší kůži sežehlo za jediný den. K rannímu rutinnímu čistění zubů přidávám i mazání opalovákem;
• nekecalo se ani o tom, že je tu místo zimy léto. A pořádný, je tu nefalšovaný hic. A ačkoliv jsem si s sebou přivezla pro jistotu (aby mi nebyla zima) tři teplý bundy, dvoje punčocháče, kulicha, šálu apod., tak tu nemám jednu jedinou sukni, šaty nebo snad sandály. Poťánky ze mě tečou, jako bych si dopřávala relax v sauně;
• jsem neskutečně poštípaná od hmyzu, Dominik nic. Nevím, čím si to vysvětlit;
• víno for free – při koupi alkoholu je nutné vždy předložit pas, jako platné ID. Při jednom takovém pokusu, jsme si pas, jak to máme ve zvyku, zapomněli na bytě, a když už jsme se chystali víno s pláčem vrátit do regálu, zželelo se nás v obchoďáku cizí paní, která nám víno zaplatila a protáhla přes kasu. To nás mile potěšilo, srdce alkoholikovo bylo nadšeno, nicméně větším překvapením bylo, že paní víno ani za nic nechtěla proplatit a na férovku nám ho dala jen tak. S D. jsme to dlouho rozdejchávali, na tohle ani jeden z nás není zvyklej;
• v jedné záležitosti jsme fakt dobří, pravidelně si necháváme ujet MHD. Buď proto, že něco někdo (D.) zapomene doma, nebo se nám pořád plete směr, kterým chceme jet (fakt je to tu vzhůru nohama, my za to nemůžem, no fakt..);
• objevujeme místní nabídku potravin. To nás baví moc. Často chodíme do asijskýho Thai pingu a vaříme si udon nudle s řasama a černýma houbama. Skoro do všeho cpeme Jalapeño papričky, kokosový mléko a mango, který tu mají v lepší kvalitě za pár korun;
• díky D. mám pocit, že mám svoje doma pořád s sebou;
• viděli jsme krysy skákající na plot;
• Dominik má zatím největší radost ze svých úlovků, které se mu daří sbírat na ulici (nebojte, nekrmíme se tu zatím z popelnic, ale D. zkrátka nezapře až úchylnou potřebu pořád něco sbírat a rozšiřuje tady svoji plejádu surovin. K houbám směle přidává ovoce feijoa, fíky, makadamové ořechy, dále pak lastury, škeble, vodní ježky, bohužel i neidentifikovatelné plody atd. atd..

Následuje skromná galerie.