Nejvíc a nejdál

Autor článku: Dominik.

Maliny jsou nyní náš každodenní chléb, denně sním 3 – 4 kilogramy. 34 dní a pořád ještě nepřesycen, objevil jsem snad nový substitut?

Text zahájím krátkým, obecným, faktickým popisem vykonávané pracovní pozice sběrače malin, na Astill Farm, Edmonds Road 33, Hastings, New Zealand, 27. 3. – 4. 5. 2019. Jelikož je text určen pro obecné publikum, budu se snažit o maximální zjednodušení textu a pokusím se vyhnout veškerým technickým pojmům. Text samozřejmě zahrnuje pouze a jen procesy týkající se přímo a pouze práce sběrače, nikoliv pak detailu podpůrných činnosti dalších subjektů účastnících se procesu sběru (tyto procesy by samozřejmě jakéhokoliv smrtelníka pravděpodobně unudili k smrti). V dalších fázích půjde spíše o přiblížení profese formou postřehů z různých úhlů pohledu na vykonávanou činnost.

Denně se při ideální konstelaci, trhá polovina (označena růžovou stužkou) cca 70metrového tunelu obsahujícího 3 řady malin, 6 stran k otrhání. Každý tunel je vybaven zastřešením pomocí plachty natažené přes kovovou, kruhovitou konstrukci, po krajích izolovatelnou pomocí stejné plachty. V každém tunelu se nachází dřevěný stolek vyrobený pro účely balícího procesu malin, obsahující příčku pro zavěšení sběrných nádob, zasazení plastových obalů ve dvou řadách a prostor pro menší počet kartonových krabic, do kterých jsou obaly, po naplnění, zasazovány. Denně jsou pak do tunelů distribuovány krabice obsahující notný počet plastových obalů, nesoucích gramáž, logo a název společnosti, společně s textem „jen ty nejlepší kousky“ a obsahující plastovou, perforovanou, černou, z jedné strany matnou, druhé lesklou podložku vyplňující dno. Kartonové krabice zároveň s kolektováním těch již naplněných, zprostředkovávají supervizoři během pracování směny.

Směna začíná extrakcí provozního vybavení z nedalekého převozního kontejneru a zařazením sběrače do příslušného tunelu. Výbava každého sběrače je multifunkční provaz, obvykle uvázaný kolem pasu, jeden velký „jug“ (plastová, ovšem tvrzená nádoba s uchem ve tvaru obráceného L), 6-12 malých jugů, zavěšených na provazu, váha, datovací pistole, fix a sada čárových kódů.

Trhají se veškeré maliny, ty přezrálejší bez kazů putují do velkého jugu, přičemž jen ty se standardním tvarem a akurátní zralostí a nekrvácející jsou součástí dalšího, komplikovanějšího procesu a putují do jugů menších.

Sběr probíhá libovolným, neřízeným způsobem přičemž po dosažení pocitu plnosti (nádob, či jiné), dochází k transportu malin k balícímu stolku. U stolku dojde k vyskládání jugů, dle subjektivní strategie sběrače, do dvou pater balícího stolu, kde buď právě teď, nebo již dříve, došlo k navršení více vrstev plastových obalů na maximálně deseti pozicích ve dvou již výše zmíněných řadách, jež balicí stůl poskytuje.

K podpoře balicího procesu je třeba nyní také nachystat kartonové bedny, které je třeba nadepsat specifickým číslem sběrače, na něž je vázán denní zápis počtu nasbíraných kartonových beden, a čárovým kódem obsahujícím informace o druhu malin a sběrači, jenž měl tu čest být strůjcem obsahu oné kartonové krabice. Tyto krabice se pro představu poté dále nacházejí ve spodním patře stolu. Plné a poloplné jugy jsou, opět dle strategie jednotlivých sběračů, distribuovány do jednotlivých obalů v množství dle odhadů získaných předchozí zkušeností. Po ukončení distribuce, jsou maliny přemístěny na nově aktivovanou váhu instalovanou v pravé části stolu, hned vedle obalů s malinami. Váha balení musí inklinovat s aktuální normou gramáže danou vedením družstva. Po zvážení a aktivní korelaci balení dochází k téměř hermetickému uzavírání obalů, odatování pomocí pistole papírovým štítkem nezasahujícím na logo či jiné prvky obalu, dochází k přesunu balení do krabice, přičemž je nutno zachovat směr všech balení vůči čárovému kódu na kartonové krabici logem obalu vertikálně, písmenem „D“ počínaje směrem proti počátku krabice dané právě čárovým kódem a číselným označením vykonávajícího pracovníka. Po dosažení počtu 12balení, což je ekvivalent cca 1,5 kg malin, je krabice oficiálně plná a je možné ji přesunout na stranu stolku obsahující kartonové krabice naplněné. Po vyprázdnění malých jugů, je potřeba na stanovišti zanechat druhotné maliny, na což slouží jugy z ranní extrakce, které nejsou zavěšeny kolem sběračova pasu. Ty budou vyzvednuty spolu s plnými krabicemi připravenými k dalšímu procesování. Po rekoneksi jugů s bezpečnostní pasovou šňůrou dochází k repetenci procesu do první pauzy, během které dochází k manuálnímu přemístění aktuálně plných kartonových krabic na hlavní stanoviště, odkud jsou dále odnášeny do mrazících boxů.

První den, středa – velké množství přezrálých malin, neprobrané středy tunelů plné plesnivých kousků, neupravené přelézající keříky, celkově málo jedniček. Čtvrtek – doslova rekultivace druhé poloviny tunelu, všechno plesnivé – první dvě hodiny dvě bedničky. Pátek – situace se zlepšuje, málo malin, pomalé balení, neohrabanost, nepromyšlené pohyby, jugy neustále na zemi. Sobota – nadšení z rekultivace, málo malin, vlhkost, zabahněné maliny, double-checking, triple-checking, quattruple-checking. Pondělí – nadílka, hromady malin, akorát pomalé tempo, rozespalost, nepromyšlená strategie balení. Úterý – další záplavy, dobré tempo, zlepšování rychlosti balení, nicméně se objevují první housenky. Středa – slabší kratší, přesun na lajnu 3, kde jsou malé. Čtvrtek – v lajně se zjevil pták Pukeko, utrpení projetých kolejí, proklepávání keříků se shnilými novými plody. Pátek – kratičký sběr. Sobota – pocit zmenšujících se malin, pohodové tempo, znechucení sběrem některých spolusběračů. Další tejden – poslali na nás německé sběrače zelí, všechno jde do kopru, ranní sběr jako v mrazáku.

Každý den jiná situace, jiné tempo, jiné světlo, jiné maliny, jiné všechno, o malinách by se člověk mohl bavit hodiny a hodiny. Dneska je větší procento ohlodáno ptactvem, dnes útočí více housenek, za poslední tři dni byla větší zima, plody jsou menší, pomaleji dozrávají. Příliš mnoho sběračů, příliš málo sběračů, sběrači neprobírají středy tunelů a plody při zemi, sběrači nemají dostatečný vztah k tunelům. Po sebrání se maliny roztávají. Strany sebrané ráno vypadají jako nesesbírané po 6hodinách sběru. Jak poznat, že malina krvácí? Jaké kousky by měli být druhotné, na zavařeninu. Jakou taktiku zvolit při sběru přezrálých malin, sníst, sebrat či zahodit? Kterou ze stran sbírat po ránu jako první, jak maskovat kolik je už sebráno, aby neposlali pomoc. Sbírat dvě strany najednou nebo jen jednu? Sbírat stranu až do konce a riskovat dlouhou cestu zpátky? Kolik jugů na sebe obléct. Nerozmačká velký jug maliny ve spodu? Vyplatí se vracet pro kapesníky na vytření jugů? Na vzdálenější straně sadu využívat kratší 10minutovou přestávku když cesta ze sadu trvá 4 minuty? Vyplatí se držet stabilně nižší tempo nebo se snažit místy jet na plno? Hodinová mzda je určená průměrem sběru z celého týdne, první dva dny jsou nejvýtěžnější, někdy není možné sbírat ani minimálku, vyplatí se spěchat? Bavilo by mě dělat schválně pomalu? Vyplatí se kultivovat sad za cenu ztráty rychlosti? Vyhřáté maliny jsou tak dobré. Díky zvyku z předchozích dnů a zhodnocení, že sníst malinu je nejrychlejší, i přes odpor je člověk pořád na 3 kilech snědených malin. Maliny jsou velikostně mezi 2 a 9gramy!?! Kdy je ta správná chvíle k dosbírání, aby byl člověk poslán na řadu s dobrými malinami? Krajní řady jsou většinou řidší a maliny menší. Jak najít mikrohousenky? Kam umístit stolek? Kam umístit zabalené krabice aby na ně nesvítilo sluníčko, nepršelo na ně? Dovažovat jednotlivé krabičky, nebo podle zkušenosti přidat či odebrat různě velkou malinu a v tu chvíli už balit. Vkládat do krabice do dvou, čtyřech nebo šesti. Jak rozložit krabičky aby se nejlépe datovali pistolí? Je lepší datovat na přímo nebo na ruku a pak štítky lepit? Co dělat když papír dostatečně nelepí? Připravit si 6 štítků nebo vždy jen jeden? Jak chytit nejlépe štítek aby nezůstával na ruce? Má velikost malin vliv na rychlost samotného sběru? Co dělat když spadne jug a tím povolí provaz, ve chvíli kdy má člověk plno? Kolik cukru může obsahovat malina? Jaký je rozdíl podílu cukru mezi mladou či již dozrálou malinou? Plodí maliník z míst, kde byly sebrány maliny další maliny? Kolik maliny obsahují vody, když celý den nemusím pít a přesto jsem vodou dostatečně zásoben?

Pohlavár místního družstva vypadá k nerozeznání od maliny, barvou kůže, výrazem, očima, tím jak mluví. Také bych chtěl vypadat jako malina, tomu ale němečtí sběrači zelných hlávek s šejdrem nasazenou čepičkou, nemající vztah k malinovým tunelům nemohou rozumět. Možná, když sním každý den dostatečné množství malin, sen se mi vyplní.

Jednotlivé plody připomínají bonbóny stejného tvaru prodávané v cukrárnách, jsou dokonalé, nepřirozené. Během svého vývoje byly pravděpodobně roubovány s papírem, jakmile zaprší, jejich tvar, jednotlivé články mizí, malina taje.

Nikdo by asi nevěřil, jaký neuvěřitelný rozdíl je jíst malinu v klidu a během sběru. I po třech kilech denního pravidelného přísunu si dám rád lívance s malinami, vločky s malinami, maliny s malinami. Malina jemně vychlazená chutná mnohem jinak než malina čerstvě prozářená sluníčkem, může to být vůbec jeden a tentýž plod?

Maliny, hlavně ta vůně mi připomínají dětství, babičku, tetu a naší chatu. Za plotem jsme mívali dva druhy – červené a žluté – žluté byli více vzácné a dost jsme o ně s bratrem a bratranci bojovali. Pamatuji si, jak teta celý den sbírala jednu bandasku na koláč, když jsme ale žadonili o trochu do pusy, nakonec řekla „život je krátký“ a nasypala nám do misky a přidala smetanu. V obou případech šlo o maliny velikosti spíše 2 gramů.

Neděle volno, v pondělí na maliny – hurá! Je to jako o prázdninách. Sběr ovoce je radost, dělal bych to asi i zadarmo ale těch 1 000 dolarů za týden se nakonec hodí!

Technika utrhnutí maliny:

V případě, že máme visuální kontakt s malinou, první věcí, kterou je třeba zhodnotit, je barva. Barva napoví zralost a tudíž vhodné umístění prstů pro možné zahájení tahu a do jaké míry a jakou silou je možno malinu stisknout. Pokud jde o malinu v rozsahu světle zelené, přes bíložlutou až k jemně růžové, je jasné, že se maliny není třeba ani dotýkat. V případě odstínu počínajícího lososovitou, konče barvou červené poštovní schránky souseda Tondy jde o malinu, po které jdeme a na které nám záleží. Pokud se nacházíme v tomto rozsahu, je třeba postupovat velice obezřetně a to tím způsobem, že čím blíže jsme k lososovité, tím bude úchop maliny blíže k jejímu počátku. Zároveň bude úchop pevnější a prsty se budou snažit obtočit její okraj. Pohyb utrhnutí by měl zpočátku být spíše rotačního charakteru, pevnost stisku by ovšem měla polevovat vzhledem k poloze maliny vůči jejímu původnímu dómu (tj. čím bude malina níže, tím by se měl úchop více uvolňovat). Při nesprávném postupu dochází k rozsypání okrajů maliny. Čím více se barva blíží schránce, tím bude úchop dále, bude jemnější a přímý. Zde by silnější úchop mohl naopak malinu strukturálně, nevratně poškodit a snížit její zařazení, na úroveň druhotné maliny. Druhou možností je kognice, uplatňovaným zejména v oblastech s horší dostupností (tzn. větve u nohou, či uprostřed dráhy) u kterých nechceme ztrácet čas, je hmat. Určování zralosti dle hmatu vyžaduje dlouhodobější zkušenost se sběrem, která umožní jednoznačně rozeznat maliny již od lososa dále a dle tohoto vytyčit další postup. Maliny s barvou červenější, či dokonce téměř fialové můžeme sebrat naprosto libovolně, případně i ledabyle a to bez špatného spaní.

Několikrát jsem se dostal do lehké pře se supervizory, během namátkové kontroly kvality malin. Převažujícím tématem pří byla Tondova schránka, kdy Tonda pravděpodobně za slunečnějších dnů vyrazil hned za prvních paprsků barvu přetřít světlejším odstínem, který ovšem během dne a úbytku světla zase bledl. Po 4 týdnech intenzivní analýzy a evaluace efektivity změn ve strategii sběru, jsem se také rozhodl aplikovat získané poznatky ohledně časového rozložení jednotlivých úkonů procesu a ambivalence některých z nich! Využitím repozice elementu evaluace hmotnosti mimo původní osu procesu a upravením předchozího kroku o odstranění veškerých diskrepancí vůči maximálnímu objemu vůči vrchnímu okraji dna krabičky, samozřejmě s ohledem na spokojenost zákazníka, jsem dosáhl prokazatelného dvacetiprocentního zrychlení celého procesu, v té době znamenajícího cca 16procentní zvýšení celkového výnosu. Tato praxe se ovšem také nesetkala s očekávanou pozitivní reakcí, naopak mi bez předchozích analýz mého výkonu, bylo vysvětleno, „že kdybych dával do těch obalů trochu méně malin, tak mám víc krabiček“ odpověděl jsem „no jo no“. Další den jsem však v praxi pokračoval.