Zrození PUKEKA aneb A máme káru!

Druhý týden se z velké části nesl ve znamení, co nejrychleji koupit dobrej campervan (dodávku). Pro radu jsme využívali stránky czechkiwis.

Stěžejní pro nás bylo, aby splňoval následující parametry, aby:

byl Self-Contained (tzn., abychom splňovali předpoklady, které naznačují, že jsme v našem vozidle nezávislí a nemáme důvod zatěžovat okolní prostředí. Jde o to mít dostatečnou zásobu pitné vody, dřez s tekoucí vodou včetně sifonu a řešení pro odtok a skladování znečištěné vody, chemickou toaletu a nádobu na skladování odpadu);
byl co možná nejnovější (tím docílíme pravděpodobně jednoduššího prodeje, až budeme opouštět Zéland). Navíc od stáří auta se odvíjí i četnost nutnosti zařizovat technickou neboli WoF – Warranty of Fitness. Auta starší roku 2000 musí technickou podstupovat každý půl rok, auta novější pak jednou za rok;
měl nízkou spotřebu;
byl za rozumnou cenu;
měl vyměněný řemen;
byl esteticky přívětivý;
měl solární panel (nebo jiné dostatečné možnosti kontinuální nabíjení elektroniky – D. vzdáleně pracuje pro společnost v ČR);
se uvnitř dalo posadit;
měl dostatek úložného prostoru;
byl zateplený;
byl víceméně zařízený;
se zkrátka při první zatáčce nerozsypal.

Aut jsme nakonec viděli nespočet. Nejprve jsme navštívili místní Car fair (trh s auty) a poté si na základě inzerátů na internetech domlouvali individuální schůzky.

A znáte to, většinou to, co mělo jedno auto postrádalo druhé, takže jsme museli ubrat z našich požadavků a dělat kompromisy (například estetično a funkčnost interiéru šli úplně stranou).

No a jak to nakonec dopadlo?

Vítězem se stal campervan od našeho německého souseda Juliana, který byl prvním obyvatelem dodávky a interiér si vyrobil on sám (viz foto, pro srovnání přikládám fotku interiéru jiného nabízeného auta).

Na rovinu tu přiznávám, že ženská polovina „týmu“ o koupi nebyla zcela přesvědčená, protože z nastolených požadavků campervan nesplňuje body: 6, 7, 8, 9, 10 a 11. Až po válečné domluvě a motivaci si interiér, za ušetřené peníze předělat k obrazu svému a pořádně si ho vymazlit, jsme dospěli ke konsenzu a vypadlo z nás: „OK, we go for it!“

A abychom si s novým auťákem vytvořili dostatečně silný a důvěrný vztah, dostal jméno.

Padaly různé návrhy, jako Our precious, Drobeček, Drobek nebo jeden snad z nejmíň sofistikovaných nápadů ever – Mikčupiča, fonologická podobnost se značkou Mitsubishi (Delica, rok výroby 2010, automatická převodovka) nebo, moje nejkamí z práce Nikča promine – Nikčapiča… Naštěstí pro nás i pro všechny ostatní jsme zvolili jméno PUKEKO. Tenhle novozélandský ptáček (slípka modrá) nás uhranul hned, jak jsme ho poprvé zahlédli. Je krásně mimo, má nepřirozeně dlouhý nožičky s třemi drápky a při letu si je nemotorně tahá za sebou a vydává takový stydlivý, kvíkavý zvuky. Více o něm naleznete zde – http://nzbirdsonline.org.nz/species/pukeko a záznam jeho legendárního letu je tady – https://www.youtube.com/watch?v=oAF4LAtXHOc.

Přikládám pár fotek z naší přestavby Pukeka, na kterou jsme se vrhli ihned po nákupu a obětovali ji cca týden. Jak si můžete povšimnout měli jsme i skvělou výpomoc.

Já šiji (výroba závěsů, povlaků, pytlíčků)…

V rámci přestavby se z nás na chvíli stali logistici, návrháři interiérů, nákupčí, bordeláři, kritici či kuchaři. Z D. pak ještě elektrikář a truhlář. Já byla na chvíli švadlena, natěračka, uklízečka a trochu taky feťačka (práce s barvou a ředidlem mně dokázala pořádně zamotat hlavu).

Taky jsme se museli vypořádat s ucházejícími pneumatikami, D. se podařilo rozsednout čerstvě vyrobenou postel nebo utrhnout střechu, nabouráním hotovou zahrádkou se solárním panelem do balkónu. 🙂